ENDE

Město Řevnice

Oficiální stránky města Řevnice
Řevnice z Hvíždince

Řevnice z Hvíždince

Vyhledávání

Město Řevnice

Oficiální stránky města Řevnice

Čestní občané města Řevnice

 

KAREL STEHLÍK, rytíř z Čenkova

Narodil se v roce 1800, zemřel 1880, okresní hejtman zbraslavský. Čestné občanství mu bylo uděleno

27. 3. 1867.

Pocházel ze staré plzeňské patricijské rodiny, která v západočeské metropoli žila po několik století. Její historie je úzce spjata s tímto městem. V šedesátých letech 19. století se však Stehlík stává zbraslavským hejtmanem a roku 1867 magistrátním radou v Praze. V této funkci pracoval až do konce svého života. Byl ženatý, bezdětný. Ve své funkci na Zbraslavi spolupracoval s řevnickým představenstvem při řešení některých obecních problémů. Pravděpodobně v návaznosti na to mu obec Řevnice udělila čestné občanství. To zase mohlo podpořit jeho jmenování na vyšší funkci v Praze, protože osobním dopisem ze dne 22.5.1867 řevnickému starostovi poděkoval za podporu. V té době byl starostou rolník Martin Rys.

Je pozoruhodné, že okresní výbor na Zbraslavi, který dal pro Stehlíka zhotovit „skvostný“ diplom při jeho odchodu do Prahy, vyzval řevnické představenstvo, aby nejdéle do osmi dnů zaplatilo náklad 5 zlatých za jeho vystavení.  

IGNÁT HERRMANN

Narozen 12.7. 1854, zemřel 8.7. 1935. Spisovatel a novinář. Významný redaktor pražských Národních listů strávil v Řevnicích velkou část svého života od roku 1902 až do své smrti. Jeho jméno je s Řevnicemi spojeno v mnoha směrech. Proto byl u příležitosti svých sedmdesátých narozenin jmenován 5. srpna 1924 čestným občanem našeho města (druhým v pořadí).

Herrmann bydlel a tvořil ve svém rodinném domku čp. 133, na němž je jeho pamětní deska, v ulici, která nyní nese jeho jméno. Byl zakladatelem a mecenášem řevnické městské knihovny, která je rovněž po něm pojmenována. Jí věnoval velkou část knih ze své knihovny. Řadu vlastních děl opatřil věnováním městu. Řevnické lesní divadlo uvádělo dramatizace jeho děl, on byl naopak kritikem řady řevnických divadelních představení a informoval tak o nich veřejnost. Řevnickým spoluobčanům byl znám jako typická postava s viržinkem v ústech, stále v dobré náladě a svými vtipy dovedl pobavit kohokoliv.

Ignát Hermann pocházel z mlynářské rodiny. Narodil se jako poslední ze 14 dětí v Horním Mlýně u Chotěboře. Ve třinácti letech odešel do Prahy učit se obchodním příručím. Po vyučení pracoval v pražském Ottově nakladatelství a později se stal respektovaným redaktorem Národních listů. V této funkci se setkával se známými českými spisovateli a básníky. Vlastním nákladem vydával časopis Švanda Dudák. Zpočátku psal fejetony a povídky, později i větší romány, např. Otec Kondelík a ženich Vejvara. Za jeho nejlepší dílo se považuje román U snědeného krámu z roku 1890. Obě jmenovaná díla byla zfilmována. Herrmannova dcera Ludmila se provdala za řevnického poštmistra Wildta.

Ignát Herrmann se řadí mezi významné řevnické osobnosti. Je pochován v rodinné hrobce na řevnickém hřbitově.

TOMÁŠ GARRIGUE MASARYK

Narodil se 7.3. 185O v Hodoníně, zemřel 14.9. 1937 v Lánech.

První prezident Československé republiky, státník, politik, filozof a pedagog. U příležitosti jeho osmdesátých pátých narozenin v roce 1935 mu parlament za jeho zásluhy o stát udělil titul „Prezident Osvoboditel“. Ke stejné příležitosti mu řevnická radnice jako výraz úcty udělila titul čestný občan Řevnic. T.G. Masaryk byl v roce 1885 v Řevnicích na letním bytě. Bydlel v hostinci „U Kučinů“ u starého nádraží (údajně přijel chytat ryby). V té době již žil v Praze, neboť v roce 1882 po rozdělení Univerzity Karlo-Ferdinandovy na českou a německou část byl jmenován profesorem filozofie na nově vzniklé samostatné české Univerzitě Karlově.

Význam jeho osoby pro vznik samostatného československého státu je obrovský. Nelze zde vypsat všechny jeho zásluhy o stát. Masaryk měl řadu spolupracovníků doma i v zahraničí. Je zajímavé, že dva jeho nejbližší spolupracovníci Edvard Beneš a Milan Rastislav Štefánik byli jeho žáky na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Masaryk založil v roce 1919 univerzitu v Brně, která nese jeho jméno. Je po něm pojmenován řád Tomáše Garrigue Masaryka, jedno z nejvyšších našich státních vyznamenání. V Řevnicích máme Masarykovu ulici a na budově bývalého hostince „U Kučinů“ je pamětní deska, která připomíná jeho pobyt v roce 1885.

Manželkou T.G. Masaryka byla Američanka Charlotte Garrigue. Poznali se za studií v Lipsku v roce 1877 a v roce 1878 se v New Yorku konala svatba. Měli čtyři děti: Alici, Herberta, Jana a Olgu.

Masaryk je pochován na hřbitově v Lánech.

JOSEF VÁCLAV BOHUSLAV

Narozen 12.12. 1863, zemřel 24.3. 1952, právník – senátní prezident Nejvyššího správního soudu, zasloužilý činovník Klubu českých turistů. Přes  čtyřicet let známý občan Řevnic byl členem obecního zastupitelstva, předsedou Okrašlovacího spolku a pro město napsal tři publikace. U příležitosti jeho osmdesátých narozenin v prosinci 1943 mu za zásluhy o Řevnice město udělilo čestné občanství.

Josef Bohuslav se narodil v Radenicích, okres Nymburk. V roce 1882 maturoval na gymnáziu v Mladé Boleslavi, 1888 získal doktorát práv na Univerzitě Karlově v Praze. Prošel mnoha právnickými funkcemi, v oboru napsal přes třicet publikací. V letech 1923 – 1928 zastával funkci senátního prezidenta Nejvyššího správního soudu. Během života se aktivně věnoval cestování a turistice, stal se dokonce členem ústředí Klubu českých a československých turistů, a to již od roku 1895. V mládí psal básně a povídky, později turistické průvodce, rovněž překládal z polštiny a ruštiny.

Jeho působení v Řevnicích bylo výrazné. Druhou polovinu života žil trvale v Řevnicích v Selecké ulici čp. 243. Jeho manželkou se stala Zdeňka Kreslová z Řevnic. Děti neměli. Několik let byl členem obecního zastupitelstva, v letech 1913 – 1916 působil jako předseda řevnického Okrašlovacího spolku (1916 byl jmenován jeho čestným členem) a pro Řevnice jsou cenné jeho tři publikace:  33 výlety a procházky z Řevnic (1912),  Řevnice jako letovisko a turistická brána brdská (1930) a  50 let Okrašlovacího spolku v Řevnicích 1882 – 1932 (1932). Výtěžek z publikací věnoval na úpravu vyhlídky na vrchu Kamenná, kde se před 2. světovou válkou uvažovalo o postavení rozhledny. Údajně existovala jeho nevydaná čtvrtá publikace, která měla pracovní název První stovka. V ní šlo o zpracování historie prvního sta domů v Řevnicích (podle čp.), které se – zřejmě – nezachovalo ani v rukopise, známé jsou jen ojedinělé stati.

J.V. Bohuslav zemřel v březnu 1952 a je pohřben na řevnickém hřbitově do rodinné hrobky Kreslových. V roce 2013 byl uveden do Síně slávy české turistiky při výročí 150 let od narození.

Pozoruhodné je jeho „turistické motto“ z roku 1912:“ Tvou přední starostí na cestách buď, abys dokázal, že jsi synem národa vzdělaného, ušlechtilého a uvědomělého.“

EDVARD BENEŠ

Narodil se v Kožlanech u Rakovníka 28.5. 1884, zemřel v Sezimově Ústí 3.9. 1948.

Byl druhým československým prezidentem, a to před válkou v letech 1935 – 1938, za války 1940 – 1945 v exilu v Británii a po válce 1945 – 1948 opět doma. Patřil k vůdcům odboje za obou světových válek. Vedení řevnické obce mu v květnu 1945 udělilo titul čestný občan města jako výraz uznání jeho zásluh o osvobození země od německých okupantů.

Beneš se narodil jako desáté dítě rolníka Matěje Beneše. V Praze měl tetu, která ho podporovala na studiích. Po maturitě na gymnáziu v Praze - Vinohradech studoval na filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Studoval rovněž na Sorbonně v Paříži a též v Berlíně. Za studií v Paříži se v roce 1906 zasnoubil s Annou Vlčkovou a v roce 1909 se s ní v Praze oženil. V matrice má nevěsta zápis křestního jména Hana. Manželé Benešovi přes čtyřicet let procházeli složitým životem. Jeden z největších pamětníků řevnické historie, již zemřelý Josef Beneš starší, mi vyprávěl, že paní Hana Benešová ve dvacátých letech minulého století jezdila v létě do Řevnic. Bydlela v domě čp. 120 na rohu ulic Komenského a Herrmannovy.

Někteří znalci historie uvádějí, že se Beneš domníval, že ČSR se může v Evropě stát „mostem porozumění“ mezi Sovětským svazem na východě a západními demokraciemi. Tato jeho vize se nikdy nenaplnila.

KAREL MÜNDEL

Narozen 18.4. 1922, padl na konci války za pražského povstání 8. května 1945. Čestné občanství mu bylo uděleno in memoriam.

Když pražský rozhlas dne 5.5. 1945 volal o pomoc, přihlásil se Mündel v Praze jako dobrovolník a bojoval proti německé armádě a jednotkám SS. 8. května se oddíl českých vlastenců v počtu 21 mužů, mezi nimiž byl i Mündel, pokoušel dostat Jelením příkopem na Pražský hrad obsazený Němci. Všichni byli německou strážní jednotkou SS zajati, mučeni a postříleni, de facto popraveni, a jejich těla následně zohavena tak, že se některé padlé – 10 osob -  nepodařilo ani identifikovat. Tuto událost viděl z oken svého bytu český zaměstnanec Hradu Andrle, který později o tom podal svědectví. Dosud žijící řevnický pamětník viděl na vlastní oči Mündelovo tělo na řevnickém hřbitově v márnici. Tělo bylo řeznými ranami zohaveno a mělo střelnou ránu v týlu. O rok později, 4.5. 1946, byl těmto obětem v Jelením příkopě postaven památník. V neděli 13. května odpoledne byl v  Řevnicích vypraven pohřeb Karla Mündela a Jiřího Veselého, dalšího padlého během  povstání.  Za velké účasti řevnických občanů a za přítomnosti zástupců české i Rudé armády a partyzánů se z kostela konal pohřební průvod, který mířil na hřbitov na Šiberném, kde byli oba mladí muži pochováni do rodinných hrobek.

Karel Mündel byl známým řevnickým sportovcem, za naše město hrál úspěšně národní házenou.

V Řevnicích je po něm pojmenována ulice.

JIŘÍ VESELÝ

Narozen 5.3. 1926, student, syn bankovního úředníka Antonína Veselého, rovněž zahynul během pražského povstání, a to 8. května 1945. Čestné občanství mu bylo uděleno společně s Mündelem in memoriam hned po válce.

Po volání pražského rozhlasu o pomoc 5.5. 1945 se Veselý rozhodl jet do Prahy a přihlásit se jako dobrovolník v boji proti německým jednotkám. V Praze bydlel u svého bratrance. Přežil několik bojových nasazení. V úterý 8. května se vracel pěšky do Řevnic. Při návratu se držel železničních kolejí.  V Radotíně se dostal do úporných pouličních bojů, protože jednotky SS obsadily část města. Byly součástí obrněné divize SS v Lahovicích. Jiří Veselý padl v ulici K Lázním. Není úplně jasné, zda zemřel po výstřelu německého ostřelovače nebo během dělostřeleckého bombardování města. Radotínští občané na něj nezapomněli a vybudovali na místě, kde zahynul, kamenný pomníček, který tam stojí dodnes. Je to na kraji malého parčíku a vedle má pomník další padlý Josef Waldhauser z Horních Černošic. Ostatky Jiřího Veselého byly z Radotína převezeny do Řevnic a v neděli 13. května byli Veselý společně s Mündelem pohřbeni do rodinných hrobek.

Také po Veselém máme v našem městě pojmenovánu ulici.

MARTINA NAVRÁTILOVÁ

Narodila se v Praze 18.10. 1956.  Je bývalou československou a později americkou tenistkou. Odborníci ji považují za jednu z nejlepších tenistek všech dob. Od dvou let žila v Řevnicích až do roku 1975, kdy odešla do USA. Martina učinila pro propagaci řevnického tenisu a Řevnic vůbec nesrovnatelně víc než kdokoliv jiný. Díky jejím tenisovým úspěchům je dnes jméno Řevnice známo nejen v tenisovém, ale i v celém sportovním světě. Čestné občanství Řevnic jí bylo uděleno 21.12. 1994.

Martina se narodila v době, kdy její rodiče žili na krkonošské boudě Martinovka a po ní dostala své křestní jméno. Původně se jmenovala Šubrtová. Rodiče se rozvedli a maminka s dcerou se odstěhovaly do Řevnic, odkud maminka pocházela. Na tenise v Řevnicích poznala maminka Mirka Navrátila, za kterého se v roce 1961 vdala a i s dcerou převzaly jeho jméno. Oba rodiče hráli tenis. Otec se začal intenzivně věnovat tréninku své adoptované dcery, která hrála levou rukou. Martina velmi rychle zvyšovala svou výkonnost a v deseti letech přešla do Prahy, kde tenisově vyrostla. V roce 1970 byla klasifikována na 1. místě čs. žebříčku v kategorii starších žákyň. V necelých šestnácti letech získala Martina titul přebornice ČSSR v kategoriích žen i dorostenek současně. Vystoupala na první místo československého ženského žebříčku. V roce 1975 odešla do USA, kde měla lepší možnosti k dalšímu tenisovému rozvoji. V roce 1981 se stala americkou občankou. Nelze zde popsat všechny její tenisové úspěchy. Jmenuji jen některé: jen ve Wimbledonu získala Martina devět titulů ve dvouhře a devatenáct titulů celkem. Mezi lety 1978 – 87 byla na žebříčku WTA po dobu 332 týdnů tenisovou jedničkou. Mezi všemi tenisty drží absolutní rekord v počtu vyhraných turnajů: 167 ve dvouhře a 177 ve čtyřhrách. V roce 1991 jí bylo uděleno čestné členství LTC Řevnice, klubu, kde začínala s tenisem, kde hráli její rodiče i babička Anežka Semanská-Boučková. V roce 1997 Martina významně finančně přispěla na rekonstrukci tenisových dvorců LTC. V roce 2000 byla uvedena do Mezinárodní tenisové síně slávy. V současné době žije na Floridě, ale do Řevnic jezdí často za svou sestrou Janou. Oba rodiče již zemřeli. Martina se podílí na charitativních projektech v různých zemích, v Praze na obnově parku Stromovka po povodních v roce 2002.

ANTONÍN HŘEBÍK

Narozen 24.2. 1902, zemřel 24.11.1984 v exilu v Chicagu. Řevnický rodák, právník, politik a Sokol. Starostou Československé obce sokolské (ČOS) byl v letech 1945 – 1948, po roce 1948 v exilu v USA se stal starostou celosvětového sokolstva. Čestné občanství mu bylo uděleno in memoriam 19.11. 2004.

Narodil se 24. února 1902 v Řevnicích v rodině živnostníka. Jeho otec František byl členem řevnického Sokola od jeho vzniku v roce 1894 a v letech 1928-1931 zastával funkci starosty města. Mladý Antonín se od dětství pohyboval v prostředí, kde se kladl velký důraz na české vlastenectví. Jako šestnáctiletý student gymnázia byl zvolen vzdělavatelem řevnické sokolské jednoty. V Praze vystudoval práva a jeho profesí se stala advokacie. Soukromou praxi provozoval na Zbraslavi. Současně se věnoval vzdělavatelství a literární činnosti pro sokolskou organizaci. Je autorem více než  čtyř stovek článků a přednášek. Těsně před 2. světovou válkou byl zvolen jedním z náměstků starosty ČOS. V říjnu 1941 byl zatčen gestapem a vězněn v Terezíně a v Osvětimi. Věznění přežil a po osvobození – již 18.května 1945 – byl s dalšími zástupci Sokola přijat prezidentem Benešem na Pražském hradě. Sokolové zvolili Hřebíka starostou ČOS. Vstoupil do řad Československé strany národně socialistické a za ni se stal poslancem Národního shromáždění. Po únoru 1948 odmítl návrhy na účast při provádění čistek ve vedení Sokola. Byl zbaven funkce starosty a v květnu opustil se ženou republiku. Ve Spojených státech vstoupil do tamní sokolské organizace a později se stal starostou celosvětového sokolstva. Zemřel 28.11. 1984 v Chicagu po 36 letech života v emigraci. Přál si být pohřben v Řevnicích v rodinné hrobce. Jeho přání splnili američtí Sokolové, kteří v červnu 1994 při příležitosti XII. všesokolského sletu v Praze přivezli Hřebíkovu urnu s ostatky do Čech. Ta byla ještě ve sletových dnech uložena do rodinné hrobky na řevnickém hřbitově.

28. června 1998 řevničtí Sokolové odhalili pamětní desku na domě čp. 90 v ulici Československé armády, kde se Antonín Hřebík narodil. Odhalení byli přítomni zástupci ústředí českého Sokola, starosta Řevnic Jan Kadlec a z ciziny přijeli starostové Sokola z USA, Kanady a ze Švýcarska. Hlavní projev o osobnosti Antonína Hřebíka pronesl řevnický Sokol František Šedivý.

Antonín Hřebík patří mezi významné osobnosti nejen řevnické, ale i československé minulosti.

Prezident Václav Havel mu k 28.říjnu 1996 udělil in memoriam nejvyšší státní vyznamenání – Řád Tomáše Garrigue Masaryka.

LADISLAV SITENSKÝ

Narozen 7.8. 1919 v Praze, zemřel 14.11. 2009 v Praze.  Byl významným fotografem. Jezdil po celý život do Řevnic, které pokládal za svůj druhý domov. Jeho vztah k našemu městu měl rodinný základ. Jeho dědeček Hynek Pexider postavil v roce 1900 v Řevnicích dům v secesním slohu, jezdili tam rodiče Ladislava a dnes v něm bydlí jeho nejmladší syn Daniel, také fotograf.

Život Ladislava Sitenského byl velmi pestrý, ale jeho stěžejní činností se stalo fotografování, s nímž začal již ve čtrnácti letech. Zvláště rozsáhlá je Sitenského fotografická dokumentace našich vojáků na západní frontě během 2. světové války, zejména československých letců v Anglii, ke kterým se původně přihlásil jako dobrovolník. Jeho nadřízený generál letectva Karel Janoušek ho vyčlenil pro fotografickou službu v armádě. Na konci války 4. dubna 1945 se oženil v osvobozeném francouzském městě Lille s Francouzkou Paulette Bosch, svou předválečnou láskou. Po válce se jim v Praze narodily tři děti: Patricie, Jiří a Daniel. Po demobilizaci koncem roku 1946 se začal fotografii věnovat profesionálně. Z bohaté válečné fotodokumentace vydal svou první knížku s názvem 312.peruť. Vyšla však v době „vítězného února 1948“, a tak byl celý její náklad ihned zkonfiskován a zlikvidován. Jen několik výtisků zůstalo zachováno. Sitenský mohl v dalších letech vydat fotografické knihy věnované vodákům, cyklistice, české krajině či Praze. Teprve v devadesátých letech vyšla jeho díla s válečnou tematikou. Z bohatého výběru fotek uspořádal Sitenský řadu výstav doma i v zahraničí, v roce 2009 také v Řevnicích.

Městská část Praha 2 udělila Sitenskému roku 2004 čestné občanství. V říjnu 2007 mu prezident Václav Klaus udělil medaili Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění. V květnu 2010 dostal in memoriam čestné občanství Řevnic.

FRANTIŠEK ŠEDIVÝ

Narodil se 2.7. 1927 v Zadní Třebani, spisovatel a bývalý politický vězeň. Žije trvale ve stejném domě, kde se narodil, dnes ale katastrálně v Řevnicích. Vyrůstal ve vlastenecké rodině, otec a jeho dva bratři byli legionáři.  V současné době je místopředsedou Konfederace politických vězňů a předsedou Klubu Milady Horákové. Čestné občanství mu bylo uděleno 7.5. 2010.

Za studií na reálce v Praze byl v roce 1942 vyloučen ze školy. V roce 1944 byl pracovně nasazen v továrně Junkers. Pracoval jako spojka protinacistického odboje. Po únoru 1948 se zapojil do boje proti komunistickému režimu. Při studiích na vysoké škole založil ilegální skupinu studentů, která pomáhala při organizaci útěků našich občanů přes hranice a vydávala letáky proti režimu. Podařilo se mu odkrýt agenta státní bezpečnosti nasazeného mezi studenty. Jeho činnost byla sledována a odhalena, policie ho v roce 1952 zatkla a po procesu byl odsouzen za velezradu na čtrnáct let odnětí svobody. Prošel nejtěžšími uranovými lágry, např. v Jáchymově a v Bytízu. Po dvanácti letech věznění byl teprve v únoru 1964 propuštěn.

Napsal několik publikací z doby svého věznění (Legie živých aneb Jáchymovské peklo, Pod věží smrti). S bratrem Zdeňkem vydali publikaci Bory – Mírov. 31. 8. 2008 mu bylo uděleno čestné občanství Zadní Třebaně. Zasloužil se o zřízení gymnázia Milady Horákové v Praze, jehož slavnostního otevření 1.9. 2009 se zúčastnil. Tehdy ve svém projevu zdůraznil hlavní odkaz Milady Horákové – život v pravdě. 28. října 2009 dostal z rukou prezidenta republiky Václava Klause Řád T.G. Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie a lidská práva.

František Šedivý je od roku 1937 členem řevnického Sokola a léta působí mezi řevnickými divadelními ochotníky.

König 

13.3.2017 16:56:01 | přečteno 14x | petra.karesova
 
 
load